SP 812 reprosoustava s konzolou černá

Stručný popis: 70 / 140 W, 8 Ω, 89 dB, 48 – 20 000 Hz, 8″ basový reproduktor, 20 mm kalotový výškový reproduktor, instalační konzola, vlhkuodolné

Vhodné pro: ozvučení komerčních interiérů, konferenčních center, restaurací, barů, kanceláří, administrativních prostor a hotelů formou nástěnné montáže

 

Kat. č.: 03 446

Cena: 5 990,00 Kč s DPH Skladem: 

Objednat:  pár

Chcete s výrobkem poradit?
Zdarma získáváte tyto služby
Doporučit výrobek

Jak plošné, instal. ozvučení / reprosoustavy fungují?

Jak fungují sloupové reprosoustavy? Jejich největší předností je široká směrová charakteristika (až 90° / 1kHz, –3 dB). Za tímto účelem jsou sloupové reprosoustavy konstruovány. Konstrukčně se zakládají na malých reproduktorech, které jsou namontovány ve sloupci pod sebou. Ty mohou být navíc nakloněny. Platí, že 1) čím užší a vyšší, tím širší horizontální směrová charakteristika 2) čím vyšší, tím užší vertikální směrová charakteristika 3) čím vyšší, tím větší počet reproduktorů, tím vyšší citlivost a výkon 4) čím užší, tím horší přenášení nízkých kmitočtů, protože reproduktory mají malý Ø membrány. Na základě těchto ukazatelů je jasné, že se sloupové reprosoustavy hodí pro ozvučování širokých prostor z malého počtu míst. Své uplatnění najdou na náměstích, aulách, sálech, ale také i v kostelech. Aby se daly lépe směrovat mají vždy vestavěnou konzolu.

Výběr reprosoustav podle směrovosti. Bylo řečeno, že nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Správná volba reprosoustav podle směrovosti je opravdu hodně důležitá. Např., vybereme-li do široka hrající reprosoustavu tam kde potřebujeme naopak směrovat, potkají nás problémy s nedostatečnou hlasitostí anebo problémy s vazbami a ozvěnami. Dnes moderní tvary reprosoustav, třeba u DEXON SP 402 způsobují vyzařování do větší šířky. Je to dáno tvarem ozvučnice, kdy jsou reproduktory jednoduše nasměrovány do boků. Ozvučování do šířky je typické pro ozvučení rozlehlých prostor, hal, aul, náměstí a pod. Proto využíváme fyzické podstaty šíření zvuku u sloupových reprosoustav. Naopak úzké směrování, za účelem ozvučení do větší dálky, se děje u zvukových projektorů a reentrantních reproduktorů (tlampačů). . Zajímavým řešením, které stojí za zmínku, je řešení reprodukce u závěsných (kulových) reprosoustav, kde jsou vyzařovací charakteristiky vlastně převrácené a může se využít i odrazu zvukové vlny přímo v ozvučnici. Ať už je směrovost reprosoustavy jakákoli, připomínám závěrem, že důležité je, aby právě tyto reprosoustavy měly instalovány konzolu, abychom směrovosti mohli nejlépe využít a reprosoustavu si tak „dosměrovat“ patřičným, žádoucím směrem.

Evakuační verze reproduktorů Na začátek, pro ty z Vás, kteří se v problematice evakuačních rozhlasů nevyznáte, doporučuji tento odkaz. Proč to všechno? Protože norma, která je pro řešení evakuačních (také řečeno domácích, požárních) rozhlasů závazná, hovoří jasně: Nesmí dojít ke ztrátě pokrytí signálem. Jinak řečeno, reproduktory musí být v případě „Nouzových zvukových systémů“ (evakuační rozhlas) vyrobeny v souladu s ČSN EN 60 849. tato norma ale bude brzy nahrazena, nebo už je, pokud tyto řádky čtete po roce 2011, novou normou a sice ČSN EN 54–16 a ČSN EN 54–24. Jak tedy zajistit, aby nedošlo v dané zóně ke ztrátě pokrytí zvukovým signálem, aby porucha jednoho reproduktoru nezpůsobila výpadek celé zóny nebo systému, aby lidé v objektu vůbec zvukové instrukce mohli slyšet? Jsou dva přístupy: a) reproduktorovou síť rozdělíme na více podzón, tak aby při výpadku jedné, bylo stále slyšet z té druhé b) anebo jinak musíme zajistit, aby výpadek jednoho reproduktoru nezpůsobil výpadek celkový. V praxi se aplikují oba dva případy. Bod a) je záležitosti návrhu a projektu. Bod b) je záležitosti technické konstrukce použitých reproduktorů. A to se provádí takto: Reproduktor nesmí např. zkratovat linku. To se může např. stát v případě ohně – zvýšení teploty okolí; proto při t > 130°C (obvykle) reproduktor odpojí tepelná pojistka. Raději ať nehraje, než aby způsobil celkovou závadu.; dále je použita teflonová izolace vodičů a keramická připojovací svorkovnice, to proto, aby i mimo pojistku (před ní) nemohlo dojit ke zkratu;

Další vlastností reproduktorů je to zda je stereofonní nebo monofonní. Řešení je takové, že se použije středobasový reproduktor s dvěmi kmitacími cívkami, a tak můžeme přivést stereofonní signál. Aby stereofonní vjem byl ještě umocněn, osadí se souose dva výškové reproduktory a každý se nasměruje. Každý z těchto reproduktorů „hraje“ samozřejmě jiný signál. Z praxe ale mohu říci, že stereofonní vjem takového reproduktoru je opravdu malý. Jde spíše o výhodu, přivedení stereofonního signálu do jednoho reproduktoru a tedy ulehčení rozvodu zvukového signálu.

Hlavním rysem, jak už jsme probírali, je zvolený materiál rámu či skříně reprosoustavy. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, které se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Proto volba dřevo / kov / plast je volbou o vzhledu a také volbou klimatické výdrže reprosoustavy. Zvuková kvalita reprosoustavy je dána zejména kvalitou použitého reproduktoru. Za naprostou špičku v konstrukci reproduktorů, ať už podhledových nebo skříňkových reprosoustav, považujeme reproduktory koaxiální, které jsou tvořeny basovým reproduktorem, jež má souose umístěný výškový reproduktor. To je vidět u modelu DEXON RP 122. Navíc ony špičkové konstrukce jsou vybaveny i kvalitní výhybkou. O úroveň nižší řešení konstrukce, je použití tzv. výškového difuzoru. Je to takový kalíšek umístěný souose na membráně. Díky jeho přítomnosti reproduktor dokáže lépe zahrát vyšší kmitočty. Nejnižším stupněm konstrukčního řešení je „jen“ použití širokopásmového reproduktoru, což je klasický elektromagnetický reproduktor, po kterém chceme, aby hrál co nejširší frekvenční pásmo.

Stačí reprosoustavy nainstalovat do venkovního prostředí anebo tam, kde svítí slunce. Po létech je zřejmé, jak to s klimatickou odolností výrobce myslel. Aspekty, které je potřeba v těchto případech posuzovat jsou: 1. Barevná stálost – Má nátěr reprosoustavy složku UV filtru? Nezežloutne po čase? 2. Použitý materiál – Z čeho je reprosoustava vyrobena? Plast / kov / dřevo? 3. Jsou všechny použité materiály vlhkuodolné? 4. Jsou všechny použité materiály teplotně odolné (viz. léto na slunci, sauny)? 5. Pokud je z kovu, je z hliníku? Ten nerezaví. 6. Pokud je z kovu, jaký je horní nátěr? Nejodolnější je kataporéza, anaporéza nebo komaxit. 7. Pokud je z plastu, je z ABS? Ten více vydrží. 8. Pokud předpokládáme déšť, mají kanálek na odvod vody (viz. sloupové reprosoustavy)? 9. Pokud předpokládáme sníh a mráz, nezamrzne přední mřížka? Je dost „hrubá“? 10. Instalujeme obecní rozhlas na sloupy? Jsou použité reprosoustavy vysoce klimaticky odolné? 11. Jaké je krytí IP? Rešerší sortimentu DEXON zjistíme, že právě sloupové a reentrantní reproduktory, jež se právě v exteriéru instalují nejčastěji, disponují největší klimatickou odolností a tomu nasvědčují i jejich příznivé hodnoty IP krytí.

Když už máme téměř vybráno, posoudíme, jak reprosoustava vypadá z různých úhlů pohledu. Položíme si otázky: Nejsou vidět připojovací vodiče? Není vidět držák reprosoustavy? Je krycí mřížka dostatečně neprůhledná? Nejsou vidět jiné montážní prvky (šroubky…)? Nezakrývá reprosoustava výhled nebo něco důležitého v prostoru (nápisy, okno…)? Není reprosoustava příliš nápadná?

Zvolené reprosoustavy se musí líbit a musí vzhledově do interiéru zapadat. To je ale dost často problém. Na jedné straně máme fyziku a skoro vždy omezené finance, na druhé chceme něco luxusně a příjemně vypadajícího. A do toho všeho se ještě plete akustika prostor. A když máme tu největší smůlu, začnou se do toho všeho plést památkáři. Jak tedy se vzhledem nakládat? Zastavme se nejprve u materiálů. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Je zajímavé, že akusticky, např. při posuzování reentrantních reproduktorů, viz. další odstavce, se hliník akusticky „tváří“ lépe, než plast, a proto jsou takové reproduktory obvykle i dražší. Krásně je to vidět na těchto reentrantních reproduktorech (tlampačích), nebo zvukových projektorech.

V sortimentu Dexonu naleznete celou řádku reproduktorů s označením „3“ na konci – RPT xx3. Ty toto splňují, jsou schváleny českou zkušebnou (podle ČSN 60 849). Dexon má jako jediný v ČR schválenou metodu úprav stávajících reprosoustav řady RPT xx2, SP a ARS, tak, aby zmiňované normě odpovídaly. Reproduktory, mimo jiné, splňují elektrickou bezpečnost (ČSN 60065) a podmínky pro elmag. kompatibilitu.

Zde je nutné zmínit špatné „české“ řešení. Mnoho, rádoby odborníků, si myslí, že stačí zakoupit jakýkoli reproduktor a udělat z něho evakuační tak, že si sami vestaví tepelnou pojistku a keramickou svorkovnici. Tento přístup je naprosto špatný a nebezpečný!!! 1. Není jistota, že tato úprava svépomocí je technicky správně 2. Takovýto reproduktor neodzkoušela žádná laboratoř 3. Takovýto reproduktor nemá certifikát, který bývá vyžadován u kolaudace budovy a revize, potažmo vstupní zkoušky evakuačního rozhlasu. 4. Dodavatel, který tuto úpravu svépomocí provede, se vystavuje obrovskému riziku, kdy budou muset být všechny reproduktory vyměněny (a obvykle se nejedná o malé počty) a také riziku, kdy evakuační systém nemusí v době nebezpečí a ohně fungovat! 5. Závěr je, že je možné používat jen evakuační reproduktory s certifikátem, jaké dodává např. Dexon.

Jako první, když se Vás zeptáme na parametry reprosoustavy, vás napadne asi výkon a impedance, že? Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I reprosoustavy pro plošné ozvučení DEXON jsou měřeny v Rms. No jo, ale kolik obecně? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 100 W, reprosoustavy by měly mít 100 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebudeme rozhlasovou ústřednu zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 100 W ústřednu klidně můžete dovolit 60 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je. Jak tedy potřebný výkon určit? Musíme si uvědomit, že se jedná o transformátorovou koncepci připojení reprosoustav, tedy pokud hovoříme o vysokoimpedančním 100 V režimu. Nesčítáme tak výkony reprosoustav, ale výkony vestavěných převodních transformátorů (obvykle 6, 10 nebo 25 W). K tomu všem připočítáváme cca 10% výkonovou rezervu.

Kromě samotného charakteru zvuku (jeho „barvy“) musíme dbát také na správnou hlasitost. Asi si uvědomujete, že někdy ozvučení může být nedostatečně hlasité. Ovšem častou chybou je naopak i to, že ozvučení je hlasité až moc. Zatímco v prvním případě takového špatného ozvučení lidé nerozumějí a tím pádem ani nechápou, „proč to tam hraje“, v tom druhém případě je příliš velká hlasitost zdrojem nervozity a špatné nálady (třeba na pracovišti). Pro lepší orientaci uvádím pár příkladů, co požadovat: