Plošné, instal. ozvučení / Zvukové projektory

Jak plošné, instal. ozvučení / zvukové projektory fungují?

Plošné ozvučení budov i exteriéru, co se týče výběru reprosoustav, je potřeba řešit především s ohledem na požadovaný zvuk. Pravděpodobně se tato věta zdá teď zbytečná, ale divili byste se, kolik instalací a výběrů probíhá především podle vzhledu. Ano, požadovaný charakter zvuku by měl být určitě na prvním místě. Jak tedy zvuk posuzovat a jaký chtít? Ve většině ozvučovacích případů to je věc nejenom fyziky, ale také psychologie. Je nutné především vědět k jakým účelům bude ozvučovaný prostor sloužit a podle toho to vše posuzovat. Tak např. v pizzerii, která by měla působit útulně, „teplem domova“ potřebujeme zvuk také „teplý“ a příjemný, což znamená ne hlasitý, ale vyvážený, líbivý s dostatkem nízkých kmitočtů už kolem 35 Hz. Toto třeba umí DEXON SP 402. Naopak v hlasitých a rušných prostorách musíme ozvučovat hlasitěji. Opět příkladem může být nádraží či škola, kde je hodně lidí, kteří nedávají pozor, navíc zdejší akustika má velké množství odrazů a proto zvuk nesmí obsahovat příliš velké množství nízkých kmitočtů, příliš sykavek, spíše bude orientován kolem střeních kmitočtů. K tomu se třeba používají zvukové projektory. Kdybychom si takovéto ozvučení pustili u sebe doma, zjistíme, že takovýto zvuk je „studený“, ale zato srozumitelný. A o to nám šlo. Jak vidíte posuzujeme nejenom podvědomé vnímání zvuku (viz. příklad té pizzerie) ale i ony fyzikální vlastnosti (viz. srozumitelnost na nádraží).

Zajímavé je také posuzovat použitou membránu reproduktoru. Nejlepší reproduktory ji mívají kevlarovou, ty normální naopak „jen“ z grafitovaného papíru. Pokud má být reproduktor vlhkuodolný, používá se na membránu polypropylen.

Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, který se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Právě tyto vlastnosti oceníme po létech, kdy jsou tyto změny krásně vidět. Budeme-li se zabývat vhodnými tvary reprosoustav, je nutné stále mít na paměti, jak interiér má ve své finální podobě vypadat. Je to záležitost víceméně designová a tak je nutné zapojit „umělecké“ myšlení a tvořivost.

Výběr reprosoustav podle směrovosti. Bylo řečeno, že nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Správná volba reprosoustav podle směrovosti je opravdu hodně důležitá. Např., vybereme-li do široka hrající reprosoustavu tam kde potřebujeme naopak směrovat, potkají nás problémy s nedostatečnou hlasitostí anebo problémy s vazbami a ozvěnami. Dnes moderní tvary reprosoustav, třeba u DEXON SP 402 způsobují vyzařování do větší šířky. Je to dáno tvarem ozvučnice, kdy jsou reproduktory jednoduše nasměrovány do boků. Ozvučování do šířky je typické pro ozvučení rozlehlých prostor, hal, aul, náměstí a pod. Proto využíváme fyzické podstaty šíření zvuku u sloupových reprosoustav. Naopak úzké směrování, za účelem ozvučení do větší dálky, se děje u zvukových projektorů a reentrantních reproduktorů (tlampačů). . Zajímavým řešením, které stojí za zmínku, je řešení reprodukce u závěsných (kulových) reprosoustav, kde jsou vyzařovací charakteristiky vlastně převrácené a může se využít i odrazu zvukové vlny přímo v ozvučnici. Ať už je směrovost reprosoustavy jakákoli, připomínám závěrem, že důležité je, aby právě tyto reprosoustavy měly instalovány konzolu, abychom směrovosti mohli nejlépe využít a reprosoustavu si tak „dosměrovat“ patřičným, žádoucím směrem.

Jako první, když se Vás zeptáme na parametry reprosoustavy, vás napadne asi výkon a impedance, že? Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I reprosoustavy pro plošné ozvučení DEXON jsou měřeny v Rms. No jo, ale kolik obecně? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 100 W, reprosoustavy by měly mít 100 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebudeme rozhlasovou ústřednu zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 100 W ústřednu klidně můžete dovolit 60 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je. Jak tedy potřebný výkon určit? Musíme si uvědomit, že se jedná o transformátorovou koncepci připojení reprosoustav, tedy pokud hovoříme o vysokoimpedančním 100 V režimu. Nesčítáme tak výkony reprosoustav, ale výkony vestavěných převodních transformátorů (obvykle 6, 10 nebo 25 W). K tomu všem připočítáváme cca 10% výkonovou rezervu.

Když už máme téměř vybráno, posoudíme, jak reprosoustava vypadá z různých úhlů pohledu. Položíme si otázky: Nejsou vidět připojovací vodiče? Není vidět držák reprosoustavy? Je krycí mřížka dostatečně neprůhledná? Nejsou vidět jiné montážní prvky (šroubky…)? Nezakrývá reprosoustava výhled nebo něco důležitého v prostoru (nápisy, okno…)? Není reprosoustava příliš nápadná?

Co znamenají ty ostatní parametry? Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB. Čím větší Ø středobasového reproduktoru, tím jsou větší šance, aby reproduktor hrál lépe nižší kmitočty. Dále připomínám, že v plošném ozvučení se záměrně přenášené frekvenční pásmo zdola i shora omezuje kvůli srozumitelnosti. Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu. Pozor na laický přístup, kdy „silné“ neznamená citlivé. Dále pozor na fakt, že většina výrobců u reprosoustav, které jsou určené pro 100 V rozvod a mají tak převodní transformátor, udává citlivost, jakoby tam transformátor nebyl vřazen. Dexon udává reálnou hodnotu s vřazeným transformátorem, která je samozřejmě nižší, než kdyby tam nebyl. Posledním omylem, nebo lépe „trikem“ výrobců je záměrná záměna citlivosti a SPL. Citlivost určuje účinnost reproduktoru, SPL určuje jak velká hladina zvuku bude, když přivedeme max. výkon na reproduktor. Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky. Směrovost, vyzařovací úhel – udává do jaké šířky, a to v horizontální i vertikální rovině (tedy dvě hodnoty) reproduktor vyzařuje. Nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Podrobeněji to rozebereme v dalším oddíle. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů. Ale pozor u podhledových reproduktorů. Příliš těžké reproduktory není možné instalovat do podhledů z minerálních panelů, protože tyto je neudrží.

V sortimentu Dexonu naleznete celou řádku reproduktorů s označením „3“ na konci – RPT xx3. Ty toto splňují, jsou schváleny českou zkušebnou (podle ČSN 60 849). Dexon má jako jediný v ČR schválenou metodu úprav stávajících reprosoustav řady RPT xx2, SP a ARS, tak, aby zmiňované normě odpovídaly. Reproduktory, mimo jiné, splňují elektrickou bezpečnost (ČSN 60065) a podmínky pro elmag. kompatibilitu.

Hlavním rysem, jak už jsme probírali, je zvolený materiál rámu či skříně reprosoustavy. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, které se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Proto volba dřevo / kov / plast je volbou o vzhledu a také volbou klimatické výdrže reprosoustavy. Zvuková kvalita reprosoustavy je dána zejména kvalitou použitého reproduktoru. Za naprostou špičku v konstrukci reproduktorů, ať už podhledových nebo skříňkových reprosoustav, považujeme reproduktory koaxiální, které jsou tvořeny basovým reproduktorem, jež má souose umístěný výškový reproduktor. To je vidět u modelu DEXON RP 122. Navíc ony špičkové konstrukce jsou vybaveny i kvalitní výhybkou. O úroveň nižší řešení konstrukce, je použití tzv. výškového difuzoru. Je to takový kalíšek umístěný souose na membráně. Díky jeho přítomnosti reproduktor dokáže lépe zahrát vyšší kmitočty. Nejnižším stupněm konstrukčního řešení je „jen“ použití širokopásmového reproduktoru, což je klasický elektromagnetický reproduktor, po kterém chceme, aby hrál co nejširší frekvenční pásmo.

Samotnou kapitolou pro sebe je způsob instalace reprosoustavy. Asi nás ihned napadne, že přeci „bedýnky“ můžeme věšet na zeď na háček či kloubový držák, nebo je vestavovat do podhledu pomocí šroubků či samozatahovacích klapek. Ano, máte pravdu. Tak nějak to je. Ale jenom montážní firmy, které instalují stovky reproduktorů a reprosoustav, po delší době ocení finesy, jež instalaci ulehčují. A tam se poznají kvalitní výrobky. Základní způsoby instalace jsou: 1. závěs – obvykle háček na zadní straně. Pozor na možnost skrýt přívodní vodiče do útrob reprosoustavy, jinak reprosoustava odstává. Příkladem je DEXON ARS 323 a DEXON SPT 631. 2. konzola – uzpůsobený kloubový držák, který umožňuje naklánění i natáčení. Pozor na kvalitní aretaci. Příkladem je DEXON SP 412 3. šroubky – jsou bohužel na čelní straně vidět. Doporučujeme zatírat barvou koše. Příkladem jsou reproduktory do koupelen. 4. pružiny – používají se obvykle u podhledových reproduktorů, které tak nemají žádný viditelný montážní prvek. 5. samozatahovací klapky – mají je reproduktory pro vestavbu do sádrokartonu. Opět není vidět žádný montážní prvek. Reproduktor se dotáhne důmyslným mechanismem.

Co ta impedance? Opět poučka – reproduktorová síť má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. Stejné to je i u vysokoimpe­dančních 100 V režimu. Postupujeme-li tak, že sečteme výkon převodních transformátorů, přidáme rezervu a podle toho „o něco více“ zvolíme výkon ústředny, máme automaticky zajištěno, že impedance připojené sítě, která může být 3 kOhmy ale i 25 Ω, bude vyšší než min. vyžadovaná ústřednou.

Zde je nutné zmínit špatné „české“ řešení. Mnoho, rádoby odborníků, si myslí, že stačí zakoupit jakýkoli reproduktor a udělat z něho evakuační tak, že si sami vestaví tepelnou pojistku a keramickou svorkovnici. Tento přístup je naprosto špatný a nebezpečný!!! 1. Není jistota, že tato úprava svépomocí je technicky správně 2. Takovýto reproduktor neodzkoušela žádná laboratoř 3. Takovýto reproduktor nemá certifikát, který bývá vyžadován u kolaudace budovy a revize, potažmo vstupní zkoušky evakuačního rozhlasu. 4. Dodavatel, který tuto úpravu svépomocí provede, se vystavuje obrovskému riziku, kdy budou muset být všechny reproduktory vyměněny (a obvykle se nejedná o malé počty) a také riziku, kdy evakuační systém nemusí v době nebezpečí a ohně fungovat! 5. Závěr je, že je možné používat jen evakuační reproduktory s certifikátem, jaké dodává např. Dexon.