Profesionální technika / Reprosoustavy

Jak profesionální technika / reprosoustavy fungují?

Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. Pozor také dávejte na bridge režimy zesilovačů, kde je impedance vždy reprobedny jasně stanovená a kterou nesmíte podkročit, tam může jít zesilovači o život.

Jednoznačně musím říci, že kombinace dobrá pasivní reprosoustava, např. Dexon BC 1200 + kvalitní zesilovač, např. Dexon DAP 1000 bude vždycky hrát lépe, než kompaktní aktivní reprosoustava. Má to ale své nevýhody a těmi jsou vyšší pořizovací náklady a nutnost zapojovat a převážet docela dost kil. A tady pozor, jeden z jiných seriálů je věnován zesilovačům. Nenechejte se napálit zesilovači, které jsou aktivní reproduktory až podezřele reprobedny lehké, a které by se Vám tak hodily do tohoto „pasivního“ krámu.

Každému doporučuji na bedýnku zaklepat. Duní? Nebrat. Je jedno, zda je plastová nebo dřevěná. Má být tuhá a to očividně není. Také přihlédněte k hmotnosti reprosoustavy (pozor nezaměňujte čistou a hrubou hmotnost reprobedny , což výrobci rádi dělají), která napoví, jak pečlivě výrobce vyráběl…A vlastně, z čeho to je vyrobeno? Hrubá překližka, MDF, DTD, ABS plast? To je v pořádku. Něco jiného? Nebrat.

Ve skříni reprosoustavy reprobedny dochází při provozu ke vzniku stojatého vlnění, kdy vzduch uvnitř ozvučnice kmitá vybuzen membránou basového reproduktoru na kmitočtech, které jsou určeny vnitřními rozměry ozvučnice. Tento nedostatek výrobci omezují tzv. tlumením, např. Dexon nabízí tento tlumící materiál.

Co by Vás mělo při nákupu odradit: Rreprosoustavy co duní a nejsou robustní; reprosoustavy s nízkou citlivostí po zahřátí reproduktorů; reprosoustavy, u kterých výrobce omylem udává maxSPL; reprosoustavy s piezo reproduktory; reprosoustavy s laciným vzhledem a amatérskou konstrukcí; nenavrhované šneky a podobné subwoofery typu „mám plán a něco v tom je vestavěno“; reprosoustavy reprobedny s podezřele nízkou cenou; reprosoustavy s přemrštěnými výkony a citlivostmi; reprosoustavy, které jsou malé, ale parametrově by se jednalo o fyzikální zázrak

První rozhodnutí, které musíte učinit, bude, zda pořídit kombinaci pasivní reprosoustava + zesilovač anebo místo toho kompaktní aktivní reprosoustavu. Na internetu a v různých průvodcích najdete reprobedny docela pěkná konstatování faktů, co je co, jak to funguje, ale nikdo nějak nechce prozradit ona úskalí a především výhody a nevýhody pro praxi. aktivní reproduktory

Jak mají profesionální reprosoustavy hrát? Opět laický přístup – díváte se na frekvenční rozsah. Je sice nějak vypovídající, ale to jen pokud víte v jakém rozsahu se udává. Lepší je se ale zaměřit na praktický zvukový test. U zvuku musíte posuzovat několik „stavů“: Jak to hraje, reprobedny když je to moc potichu? Je tomu rozumět? Jak to hraje, když to má střední hlasitost? Je zvuk příjemný na hudbu i řeč? Jak to hraje, když je to nahlas? Není zvuk nepříjemný? Nedrnčí něco? Jak to hraje, když se to hodně přebudí? Je zvuk zkreslený, nebo automaticky utlumený kompresorem? Projevuje se nepříjemně limiter? Co samotné aktivní reproduktory? Nevypínají ochrany? Jak je reprosoustava citlivá? Tzn. Jak silně hraje ve srovnání s ostatními? Jak reprosoustava hraje do bočních směrů? Směruje hodně nebo ne? Jak moc při dané reprosoustavě vazbí mikrofon? Jak reprosoustava du­ní?

Co řešení kompaktní – aktivní reprosoustava reprobedna? Zatímco pasivní řešení je „průhlednější“ a snáze poznáme, zda je kvalitní nebo ne, u aktivek je to složitější. Nic není vidět a též do konstrukce nevidíme. A pravdou je, že se to aktivkama u nás jen hemží a tak se budete podivovat nad tím, proč u jednoho výrobce 250 W rms stojí 3 000,– a u jiného 8 000,–. Bohužel cena zde skutečně odráží konstrukci, takže levné opravdu nekupovat. Ještě musím zmínit výhody toho aktivního řešení. Nižší cenu jste asi už postřehli, ale co je pro muzikanty a zvukaře doslova neocenitelné, je ona kompaktnost – prostě přijedu, reprobednu postavím, nic téměř nezapojuji a za chvíli hraji. To u pasivního řešení aktivní reproduktory se budete trápit mnohem déle.

Ptejte se na kvalitu reprobedny. Je to samovýroba? Je to produkt od nějakého nadšence, který se vydává za výrobce? Vyrábí ten výrobce i něco jiného? Jak to vypadá? Jak jsou jiní s tím spokojeni? Všechny tyto otázky se Vám budou honit hlavou a prodavač Vám ochotně na vše odpoví „pozitivně“. Bodejť by ne, chce prodat. A hlavně chce prodat to, z čeho má největší zisk a co mu nejdéle leží na skladě. Z toho vyplývá – předražené a nekvalitní věci. Na Vás je, zda těmto kecům uvěříte, reprobedny anebo se necháte poučit, třeba tímto seriálem, a bedýnku si „proklepnete“ sami. Třeba Vám k tomu pomůže také tento článek, kde se věnujeme konstrukci reprosoustav.

I když se omezím na pasivní a aktivní reprosoustavy reprobedny v plastu, musím zmínit i ty jejich lepší bratry v klasické dřevěné ozvučnici. Jsou dva tábory výrobců „dřevěných“ reprosoustav. Ti první prostě dřevěné vyrábějí, protože jsou tak zvyklí a protože jednoduše technologii vstřikování plastových skořepin nemají zmáknutou. Druhou skupinou jsou reprobeden nadšenci. Dokážou „poskládat“ hodně zdařilé dřevěné kousky, ovšem je zde také šílený zástup těch, kteří někde našli „nějaký“ výkres a do toho „nějakého“ výkresu nacpali „nějaké“ aktivní reproduktory a myslí si že to bude přece dobře hrát. A opak je pravdou. Nebude. Ponaučení? Pokud nejste přesvědčeni o tom, že takovýto výrobce je opravdu specialista, vybavený kvalitními stroji, simulačním softwarem, měřícím aparátem a především znalostmi, nic u něho nekupujte. Téměř denně řeším dotazy typu "Mám dělanou reprobednu bednu od XY a chci tam dát repro ABC, poradíte mi? Nebyly to tenkrát vyhozené peníze? Shválně se podívejte do dexoňácké diskuze, jak se to tam podobnými tématy jenom hemží.

Máme tu sice nějaké ty waty, ale muzikanta či zvukaře zajímá, jak to bude nakonec silně hrát. Takže by to chtělo nějaké objektivní měřítko, jak to vše srovnat. Je na to jednoduchý vzoreček, jež určí hodnotu akustického tlaku v 1 m při maximálním vybuzení reprosoustavy: SPLmax = citlivost + 10 log výkon. Jednoduše dosadíme za výkon hodnotu v rms (musíme ji věřit) a za citlivost hodnotu citlivosti po zahřátí, viz dále. Ve výsledku dostaneme číslo kolem 123 dB, což už je pěkná hodnota a toto čísilko můžeme kvantitativně srovnávat mezi ostatními reprosoustavami. Jak bylo podotknuto, musíme se pozastavit u té citlivosti. Nejednou narazíme na reprobedny – reprosoustavy, kde bude napsána citlivost 120 dB. Toto krásně svědčí o tom, jak pekař prodává reprosoustavy a nerozumí tomu. Ona hodnota není totiž klasická citlivost, která bývá kolem 97 dB, ale právě hodnota max. akustického tlaku SPL. Druhý problém, je, že už když výrobce udává citlivost, třeba 97 dB, tak jak ji vlastně změřil. Metoda vyčtení z frekvenční charakteristiky reprosoustavy je jasná a docela objektivní. Jenže, málokdo bere v úvahu zahřátí reproduktorů v reprosoustavě a následný pokles citlivosti klidně i o 3 dB. A to je hodně důležité. Je potřeba znát citlivost reprosoustavy reprobedny až po zahřátí reproduktorů v ní, což je až po nějakých 10 minutách provozu na plný výkon. A tady musím zdůraznit, že Dexon, jako jeden z velkého mála, takto reprosoustavy měří. Aktivní reproduktor.