Profesionální technika / Zesilovače

Jak profesionální technika / zesilovače fungují?

Koukněme se na netypické zesilovače – moduly zesilovačů v aktivních reprosoustavách. V podstatě i pro ně platí to, co pro klasické zesilovače a to, o čem jsem již zde psal. Zvláště u zesilovacích modulů je potřeba dbát obezřetnosti při jeho robustnosti a chlazení. Velikost chladiče a především velikost samotného zesilovacího modulu opět ukazuje na poctivost výrobce. Tak např. náš zesilovací modul Dexon ZS 401 váží 11 kg! Tato robustnost modulu v podstatě udává reálnou „výdrž“ reprosoustavy a především její reálnou zatížitelnost.

Co znamenají ty parametry? Výkon – udává se ve W RMS s ohledem na dané zapojení a impedanci. Proto narazíme např. na následující údaje: – Výstupní výkon (20–20 000 Hz, THD = 0.05 %, 8 Ω ) RMS 2 × 350 W; Výstupní výkon (20–20 000 Hz, THD = 0.05 %, 4 Ω ) RMS 2 × 550 W; Výstupní výkon (20–20 000 Hz, THD = 0.05 %, 8 Ω , můstek) RMS 1 × 1000 W. Zde vidíte, jak se liší pro různou zatěžovací impedanci a zapojení (normální stereo / můstek). Tato data jsou od modelu Dexon DAP 1000.

Poslední mouchou je, jak výbava zesilovacích modulů je provedena mechanicky. Podstatné při výrobě je všechny součástky podlepovat a vše co je vyvedeno na čelní panel modulu, hermeticky uzavřít, protože toto právě bývá zdrojem nežádoucích pazvuků. Takto poznáte kvalitně vyrobený zesilovací modul v aktivní reprosoustavě.

Třeba si říkáte proč tolik kontrolek, nebo, proč není vše uvedeno na displeji. Z praktického hlediska klasické LED stále vedou a hlavně, když budete zesilovač kontrolovat z větší dálky, jeho informace získáte rychleji a přehledněji. A pokud Váš zesilovač má uvedené indikátory, bude možná patřit k těm zdařilejším. Pokud se ale výrobce omezil jen na „power“, praktickým užitím se příliš nezabýval.

Uživatele zesilovače bych tak rozdělil do pěti skupin: a) Hfiisté – ti požadují obvykle klasický zesilovač HiFi, kde nejde o výkon, ale o nízké zkreslení. Potřebují, aby to hrálo kvalitně a nepotřebují, aby to mělo šílenou výkonovou rezervu. Nebudou to dávat do žádných stojanů, jen to postaví na další kus jejich audio techniky. b) Highendisté – pominu-li to, že ono „High End“ ve skutečností znamená úplně něco jiného, než jak se dnes míní, je to zajímavá skupina lidí, pravděpodobně, promiňte mi to, z jiné planety. Pro ně fyzika neplatí, zesilovač musí mít chromovaný kryt, musí být ve třídě A, čím víc topí tím lépe a pokud z něho čouhají elektronky, je vyhráno, koupě je na spadnutí :-). c) Videočumilové – nechtějí ani tak zesilovač, jako spíše receiver, který umí dekódovat všechny ty Dolby Digital, AC3 atd a mají řadu funkcí. Obvykle přes ně „teče“ i video. Samotné zesilovače jsou ve třídě AB, dosahují výkonů kolem 5×100 W a ty značkové a dražší bývají vcelku zdařile konstruovány. Ani ti neinstalují přístroje do racku, ale jen pokládají na další audio/video elektroniku. d) DJ a muzikanti – mohli by se ještě rozdělit na neslyšící – šetřící a na slyšící – požadující kvalitu. Zatímco ti první „jdou“ po výkonu a vzhledu zesilovače a nechají se obalamutit čínskými názvy „American XY“, ti druzí už nad věcí přemýšlejí a zajímají se o vnitřní konstrukci a výbavu. Obě skupiny zesilovač dávají do racku a např. od Dexonu používají tyto typy. e) Elektrikáři – opomíjená skupina těch, kteří řeší plošné ozvučení budou i exteriérů a tudíž potřebují jak dostatek výkonové rezervy, tak i robustnost a dlouhodobou spolehlivost bez obsluhy a také i vysokoimpedanční 100 V výstup. Pro ně Dexon nabízí tyto robustní typy. Do které skupiny se zařadíte vy? My se zde budeme věnovat DJ, muzikantům a elektrikářům, kteří jsou valnou většinou našich uživatelů. Pro ně společně platí, že jednak zesilovač bude umístěn v racku a tak musí být vybaven danými instalačními prvky a madly, a že jednak je zajímají nejenom parametry, ale taktéž i konstrukce a výbava.

Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude zesilovač hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá –3 dB. Většina zesilovačů dosahuje 20 – 20 000 Hz zcela s přehledem. Vstupní citlivost – obvykle 0 dBm = 1,55 V = ± 0,707 V ef. symetricky. Říká, jak velký signál nutno přivést na vstup, abychom dosáhli maximálního výkonu při daném zkreslení v daném pásmu. Profesionální zesilovače dovolují symetrické i nesymetrické připojení. Výhodou toho symetrického je větší odolnost proti rušení a brumům. Zkreslení THD+N – hodně laicky řečeno, udává, jak moc přivedená sinusovka bude zdeformovaná i za přispění šumu zesilovače Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek. Odstup S/N – určuje v dB hodnotu odstupu signálu od šumu. Odstup L/R – určuje v dB odstup kanálů od sebe. Rychlost přeběhu SR – udává se ve V/us a napovídá o tom, jak velkou změnu výstupního napětí provede za co nejmenší časový úsek. Takže údaj hodnotící – „silně“ a „rychle“. Tlumení Damping – s ohledem na výkon a frekvenční pásmo určuje, jak nízká je výstupní impedance zesilovače. To je dost důležitý údaj, protože opravdu nízkou vyžadují reprosoustavy. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, elektroniky a součástek.

Podstatnou vlastností, podle které zesilovače dělíme je jejich typ zapojení, neboli třída provozu. Nebudeme to zde rozebírat podrobně, ale abyste byli o něco chytřejší, tak jenom ve stručnosti: Třída A – má nastavený velmi vysoký tzv. klidový proud, velmi nízké zkreslení, menší výkon, horší účinnost, hřeje. Hodí se pro hifi a „highend“ aplikace. Třída AA – výstupní zesilovač pracuje ve třídě A a je napájen zdrojem –malého napětí, který je plovoucí a je posouván zesilovačem pracujícím ve třídě B Třída AB – klidový proud už není tak velký, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost dobrá 50 – 60%, zkreslení průměrné, profesionální použití, i velké výkony Třída B – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost lepší, zkreslení větší, profesionální použití Třída C – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, nastavení až do saturace tranzistorů, velké zkreslení, pro velké výkony, vysílací technika Třída D – převod signálu na pulzně šířkovou modulaci PWM na výstupu, velmi vysoká účinnost 80 – 90%, velké výkony, průměrné zkreslení, pro profesionální použití i průmysl, horší elektromagnetická kompatibilita Třída G – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle skokově zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, větší zkreslení špiček, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída H – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle plynule zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, menší zkreslení špiček než u G, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída T – třída D kde společnost Tripath Technology Inc. mění nejenom střídu PWM modulace, ale i nosný kmitočet. V našem případě budeme pravděpodobně pořizovat zesilovače ve třídě AB , horší B anebo lepší a modernější D, či T. Jak již bylo zmíněno výše, pozor, mnoho prodejců vydává G a H za zesilovače ve třídě D a jejich zvuk i parametry jsou tak horší. Od těchto prodejců doporučuji nic nenakupovat, protože Vás záměrně klamou!

U zesilovacích modulů na aktivních reprosoustavách si také všímáme výbavy. Tou, která je vidět, je počet vstupů, equalizér, nastavitelné citlivosti, změna fáze, nastavení výhybky atd. Ta která není vidět, má obrovské praktické dopady. Např. eliminace zemní smyčky pomocí střídavého oddělení zemí, subsonický filtr pro eliminaci brumů anebo vestavěný limiter jsou opravdové praktické vychytávky.

Jak již bylo řečeno, hodně důležité je napájení, o tom se dočtete všude. Opomíjenou charakteristikou ale je proudový náraz do sítě při zapnutí do zesilovače. Výkonné zesilovače, jako je Dexon DPA 1500 se s tím docela trápily a dokážou zacvičit i s 16 A jističem. Ale i to jsme vyřešili – tzv. soft startem.

U nás můžete zaplatit jednoduše vaši internet bankou nebo kartou.