ARS 493 reprosoustava

Stručný popis: luxusní, 10 W / 100 V, 92 dB, 130 – 17 000 Hz, pro evakuační rozhlas dle ČSN EN 60 849

Vhodné pro: nástěnnou montáž do interiéru, evakuační rozhlas

 

Kat. č.: 03 478

Cena: 830,00 Kč s DPH Skladem: 

Objednat:  ks

Chcete s výrobkem poradit?
Zdarma získáváte tyto služby
Doporučit výrobek

Jak plošné, instal. ozvučení / reprosoustavy fungují?

Zajímavé je také posuzovat použitou membránu reproduktoru. Nejlepší reproduktory ji mívají kevlarovou, ty normální naopak „jen“ z grafitovaného papíru. Pokud má být reproduktor vlhkuodolný, používá se na membránu polypropylen.

Samotnou kapitolou pro sebe je způsob instalace reprosoustavy. Asi nás ihned napadne, že přeci „bedýnky“ můžeme věšet na zeď na háček či kloubový držák, nebo je vestavovat do podhledu pomocí šroubků či samozatahovacích klapek. Ano, máte pravdu. Tak nějak to je. Ale jenom montážní firmy, které instalují stovky reproduktorů a reprosoustav, po delší době ocení finesy, jež instalaci ulehčují. A tam se poznají kvalitní výrobky. Základní způsoby instalace jsou: 1. závěs – obvykle háček na zadní straně. Pozor na možnost skrýt přívodní vodiče do útrob reprosoustavy, jinak reprosoustava odstává. Příkladem je DEXON ARS 323 a DEXON SPT 631. 2. konzola – uzpůsobený kloubový držák, který umožňuje naklánění i natáčení. Pozor na kvalitní aretaci. Příkladem je DEXON SP 412 3. šroubky – jsou bohužel na čelní straně vidět. Doporučujeme zatírat barvou koše. Příkladem jsou reproduktory do koupelen. 4. pružiny – používají se obvykle u podhledových reproduktorů, které tak nemají žádný viditelný montážní prvek. 5. samozatahovací klapky – mají je reproduktory pro vestavbu do sádrokartonu. Opět není vidět žádný montážní prvek. Reproduktor se dotáhne důmyslným mechanismem.

Požární odolnost reproduktorů a její řešení Musíme zmínit ještě tzv. protipožární odolnost, která s evakuací nemusí vůbec souviset. Tuto odolnost řeší norma ČSN 73 0802 – požární bezpečnost staveb. Představte si požárně odolný strop nebo stěnu. Vyvrtáním otvoru a vestavbou reproduktoru tuto odolnost porušíte. Požární technik se bude automaticky ptát, jakou požární odolnost reproduktor má a jak můžete toto dokumentově doložit. A je problém. Zajistit, aby reproduktor měl určitou požární odolnost sice můžeme ocelovým krytem, ale velkou komplikací je toto certifikovat, neboť zkoušky musí být provedeny přesně stejně, přesně stejně pro daný typ materiálu stěny, jeho polohy a tloušťky, včetně konstrukce. A to je případ od případu jiné. Proto řešením je za reproduktorem vyrobit „budku“ ze stejného materiálu, z jakého je ona stěna. Požární odolnost stropu či stěny tak nebude porušena.

Výběr reprosoustav podle směrovosti. Bylo řečeno, že nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Správná volba reprosoustav podle směrovosti je opravdu hodně důležitá. Např., vybereme-li do široka hrající reprosoustavu tam kde potřebujeme naopak směrovat, potkají nás problémy s nedostatečnou hlasitostí anebo problémy s vazbami a ozvěnami. Dnes moderní tvary reprosoustav, třeba u DEXON SP 402 způsobují vyzařování do větší šířky. Je to dáno tvarem ozvučnice, kdy jsou reproduktory jednoduše nasměrovány do boků. Ozvučování do šířky je typické pro ozvučení rozlehlých prostor, hal, aul, náměstí a pod. Proto využíváme fyzické podstaty šíření zvuku u sloupových reprosoustav. Naopak úzké směrování, za účelem ozvučení do větší dálky, se děje u zvukových projektorů a reentrantních reproduktorů (tlampačů). . Zajímavým řešením, které stojí za zmínku, je řešení reprodukce u závěsných (kulových) reprosoustav, kde jsou vyzařovací charakteristiky vlastně převrácené a může se využít i odrazu zvukové vlny přímo v ozvučnici. Ať už je směrovost reprosoustavy jakákoli, připomínám závěrem, že důležité je, aby právě tyto reprosoustavy měly instalovány konzolu, abychom směrovosti mohli nejlépe využít a reprosoustavu si tak „dosměrovat“ patřičným, žádoucím směrem.

Hlavním rysem, jak už jsme probírali, je zvolený materiál rámu či skříně reprosoustavy. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, které se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Proto volba dřevo / kov / plast je volbou o vzhledu a také volbou klimatické výdrže reprosoustavy. Zvuková kvalita reprosoustavy je dána zejména kvalitou použitého reproduktoru. Za naprostou špičku v konstrukci reproduktorů, ať už podhledových nebo skříňkových reprosoustav, považujeme reproduktory koaxiální, které jsou tvořeny basovým reproduktorem, jež má souose umístěný výškový reproduktor. To je vidět u modelu DEXON RP 122. Navíc ony špičkové konstrukce jsou vybaveny i kvalitní výhybkou. O úroveň nižší řešení konstrukce, je použití tzv. výškového difuzoru. Je to takový kalíšek umístěný souose na membráně. Díky jeho přítomnosti reproduktor dokáže lépe zahrát vyšší kmitočty. Nejnižším stupněm konstrukčního řešení je „jen“ použití širokopásmového reproduktoru, což je klasický elektromagnetický reproduktor, po kterém chceme, aby hrál co nejširší frekvenční pásmo.

Jak fungují reentrantní reproduktory (tlampače)? Základní fintou, jak reentrantní reproduktory fungují, je odraz zvuku. Ten vychází z kmitací cívky a navazujícího prostoru směrem do „nosu“, zde se odrazí zpátky dozadu a následně je vyveden zvukovodem ven. Onen odraz se může provést několikrát. Platí, že, 1) čím více provedených odrazů, tím vyšší dosažená citlivost 2) čím delší „nos“, tím vyšší citlivost 3) čím větší plocha vyústění zvukovodu, tím větší šance na lépe přenášené nízké kmitočty. Podle těchto ukazatelů si tedy uděláme představu, jak reentrantní reproduktor bude hrát. Čím větší, tím obvykle lepší podání nižších kmitočtů, méně „tlampačový“ zvuk, lepší citlivost.

Velkou výhodou reentrantních reproduktorů je jednak vysoká klimatická odolnost (protože kmitací cívka je dobře uschována) a jednak vysoká citlivost., která u modelu DEXON SC 60AH dosahuje až 115 dB. Ten je navíc dvoupásmový. Díky své směrovosti se tyto reproduktory používají pro ozvučování do dálky, např. v obecních rozhlasech, průmyslu a na parkovištích. Aby se daly lépe směrovat mají vždy vestavěnou konzolu.

Kromě samotného charakteru zvuku (jeho „barvy“) musíme dbát také na správnou hlasitost. Asi si uvědomujete, že někdy ozvučení může být nedostatečně hlasité. Ovšem častou chybou je naopak i to, že ozvučení je hlasité až moc. Zatímco v prvním případě takového špatného ozvučení lidé nerozumějí a tím pádem ani nechápou, „proč to tam hraje“, v tom druhém případě je příliš velká hlasitost zdrojem nervozity a špatné nálady (třeba na pracovišti). Pro lepší orientaci uvádím pár příkladů, co požadovat:

Plošné ozvučení budov i exteriéru, co se týče výběru reprosoustav, je potřeba řešit především s ohledem na požadovaný zvuk. Pravděpodobně se tato věta zdá teď zbytečná, ale divili byste se, kolik instalací a výběrů probíhá především podle vzhledu. Ano, požadovaný charakter zvuku by měl být určitě na prvním místě. Jak tedy zvuk posuzovat a jaký chtít? Ve většině ozvučovacích případů to je věc nejenom fyziky, ale také psychologie. Je nutné především vědět k jakým účelům bude ozvučovaný prostor sloužit a podle toho to vše posuzovat. Tak např. v pizzerii, která by měla působit útulně, „teplem domova“ potřebujeme zvuk také „teplý“ a příjemný, což znamená ne hlasitý, ale vyvážený, líbivý s dostatkem nízkých kmitočtů už kolem 35 Hz. Toto třeba umí DEXON SP 402. Naopak v hlasitých a rušných prostorách musíme ozvučovat hlasitěji. Opět příkladem může být nádraží či škola, kde je hodně lidí, kteří nedávají pozor, navíc zdejší akustika má velké množství odrazů a proto zvuk nesmí obsahovat příliš velké množství nízkých kmitočtů, příliš sykavek, spíše bude orientován kolem střeních kmitočtů. K tomu se třeba používají zvukové projektory. Kdybychom si takovéto ozvučení pustili u sebe doma, zjistíme, že takovýto zvuk je „studený“, ale zato srozumitelný. A o to nám šlo. Jak vidíte posuzujeme nejenom podvědomé vnímání zvuku (viz. příklad té pizzerie) ale i ony fyzikální vlastnosti (viz. srozumitelnost na nádraží).

Evakuační verze reproduktorů Na začátek, pro ty z Vás, kteří se v problematice evakuačních rozhlasů nevyznáte, doporučuji tento odkaz. Proč to všechno? Protože norma, která je pro řešení evakuačních (také řečeno domácích, požárních) rozhlasů závazná, hovoří jasně: Nesmí dojít ke ztrátě pokrytí signálem. Jinak řečeno, reproduktory musí být v případě „Nouzových zvukových systémů“ (evakuační rozhlas) vyrobeny v souladu s ČSN EN 60 849. tato norma ale bude brzy nahrazena, nebo už je, pokud tyto řádky čtete po roce 2011, novou normou a sice ČSN EN 54–16 a ČSN EN 54–24. Jak tedy zajistit, aby nedošlo v dané zóně ke ztrátě pokrytí zvukovým signálem, aby porucha jednoho reproduktoru nezpůsobila výpadek celé zóny nebo systému, aby lidé v objektu vůbec zvukové instrukce mohli slyšet? Jsou dva přístupy: a) reproduktorovou síť rozdělíme na více podzón, tak aby při výpadku jedné, bylo stále slyšet z té druhé b) anebo jinak musíme zajistit, aby výpadek jednoho reproduktoru nezpůsobil výpadek celkový. V praxi se aplikují oba dva případy. Bod a) je záležitosti návrhu a projektu. Bod b) je záležitosti technické konstrukce použitých reproduktorů. A to se provádí takto: Reproduktor nesmí např. zkratovat linku. To se může např. stát v případě ohně – zvýšení teploty okolí; proto při t > 130°C (obvykle) reproduktor odpojí tepelná pojistka. Raději ať nehraje, než aby způsobil celkovou závadu.; dále je použita teflonová izolace vodičů a keramická připojovací svorkovnice, to proto, aby i mimo pojistku (před ní) nemohlo dojit ke zkratu;

Když už máme téměř vybráno, posoudíme, jak reprosoustava vypadá z různých úhlů pohledu. Položíme si otázky: Nejsou vidět připojovací vodiče? Není vidět držák reprosoustavy? Je krycí mřížka dostatečně neprůhledná? Nejsou vidět jiné montážní prvky (šroubky…)? Nezakrývá reprosoustava výhled nebo něco důležitého v prostoru (nápisy, okno…)? Není reprosoustava příliš nápadná?

Zvolené reprosoustavy se musí líbit a musí vzhledově do interiéru zapadat. To je ale dost často problém. Na jedné straně máme fyziku a skoro vždy omezené finance, na druhé chceme něco luxusně a příjemně vypadajícího. A do toho všeho se ještě plete akustika prostor. A když máme tu největší smůlu, začnou se do toho všeho plést památkáři. Jak tedy se vzhledem nakládat? Zastavme se nejprve u materiálů. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Je zajímavé, že akusticky, např. při posuzování reentrantních reproduktorů, viz. další odstavce, se hliník akusticky „tváří“ lépe, než plast, a proto jsou takové reproduktory obvykle i dražší. Krásně je to vidět na těchto reentrantních reproduktorech (tlampačích), nebo zvukových projektorech.