Plošné, instal. ozvučení / Koncové zesilovače

Jak plošné, instal. ozvučení / koncové zesilovače fungují?

To, jaké zapojení zesilovač zvládne, napovídá o jeho koncepci a robustnosti. Dobrý zesilovač zvládá více režimů – stereo, paralel, bridge a dokonce i 2+1. Krásně je to vidět v tomto návodu k použití. Režim stereo – Jedná se o nejběžnější stereofonní zapojení. Reprosoustavy jsou připojeny prostřednictvím pinů 1+ a 1– na oba výst. konektory Speacon. Zesilovač budíme do obou kanálů. Režim paralel – Jedná se o monofonní zapojení, kdy připojujeme jednu reprosoustavu (např. subwoofer) na výstupní konektor označený paralel nebo bridge. Režim, co do použití je hodně podobný můstkovému bridge, s tím rozdílem, že kanály jsou spojeny paralelně a že toto zapojení dovoluje zatížit zesilovač i velmi malou impedanci.. Zesilovač budíme pouze do jednoho kanálu. Režim bridge – Klasický tzv. můstkový režim, kdy jednu reprosoustavu opět zapojujeme na výstupní konektor bridge, a zesilovač budíme do jednoho kanálu Režim 2+1 – Speciální režim, který kombinuje dvě reprosoustavy zapojené stereofonně na kanály A a B + obvykle subwoofer zapojený na bridge výstup. Tuto variantu dovolují např. tyto powermixy. Co to znamená pro vaši praxi? Kvalitní zesilovače toho umí hodně. Pokud tedy narazíte na ty jednodušší, které umí jen stereo a bridge režim, doporučuji nekupovat, protože vypovídají o nedokonalé robustnosti. Jednodušeji řečeno, kvalitně navržený a robustní zesilovač dokáže být zapojen v různých režimech a to i s nízkou zatěžovací impedancí.

Dnes již většina poctivě udělaných zesilovačů má zabudovány ochrany, které detekují přehřátí, stejnosměrné napětí na výstupu, přetížení výstupu, neotáčení se ventilátoru atd. Ovšem jen ty nejlepší zesilovače mívají ochrany řešeny formou „deblokace poruchy“. Prakticky se provádí speciálním tlačítkem na předním nebo zadním panelu, které musíme stisknout a onu „chybu“, na kterou ochrana tak zareagovala, vzít na vědomí. Tato metoda se hojně používá v průmyslu a je kupodivu praktičtější, než automatické naběhnutí (vypnutí) ochran po odstranění závady. Uvědomíme si totiž, že se něco děje a nad závadou se zamyslíme. Co říci k vnitřní konstrukci závěrem? Snad jen to, že nejvíce napovídá o robustnosti hmotnost zesilovače, tedy pokud nemáte verzi ve třídě D nebo T, které bývají lehčí.

Třeba si říkáte proč tolik kontrolek, nebo, proč není vše uvedeno na displeji. Z praktického hlediska klasické LED stále vedou a hlavně, když budete zesilovač kontrolovat z větší dálky, jeho informace získáte rychleji a přehledněji. A pokud Váš zesilovač má uvedené indikátory, bude možná patřit k těm zdařilejším. Pokud se ale výrobce omezil jen na „power“, praktickým užitím se příliš nezabýval.

U zesilovacích modulů na aktivních reprosoustavách si také všímáme výbavy. Tou, která je vidět, je počet vstupů, equalizér, nastavitelné citlivosti, změna fáze, nastavení výhybky atd. Ta která není vidět, má obrovské praktické dopady. Např. eliminace zemní smyčky pomocí střídavého oddělení zemí, subsonický filtr pro eliminaci brumů anebo vestavěný limiter jsou opravdové praktické vychytávky.

Na vnější výbavě, tedy na tom, co je na zesilovači vidět, moc vymyslet nedá. Ale i tak narazíte na praktické i méně praktické kousky. Praktickou vychytávkou jsou např. vstupní paralelní konektory na odchod na další zesilovač. Pokud má zesilovač jen jeden vstupní konektor, opět někdo šetřil. Hodně to oceníte při zapojování více zesilovačů vedle sebe. U výstupních konektorů si všímejte, jak je proveden můstkový/paralelní výstup, tedy konektor označený bridge / paralel. Někdy totiž nebývá vůbec a tento výstup je schován pod jedním z kanálových (A/B) konektorů. To je velmi nepraktické, protože kabely k reprosoustavám pak musí být jinak zapojeny.

Poslední mouchou je, jak výbava zesilovacích modulů je provedena mechanicky. Podstatné při výrobě je všechny součástky podlepovat a vše co je vyvedeno na čelní panel modulu, hermeticky uzavřít, protože toto právě bývá zdrojem nežádoucích pazvuků. Takto poznáte kvalitně vyrobený zesilovací modul v aktivní reprosoustavě.

Dnes tak moderní třída D, pokud to je tedy opravdová třída D, nese i svá úskalí a tou je jejich nesnadná opravitelnost. Zatímco koncová část je řešena opět na tranzistorech, řízení PWM modulace zajišťuje digitální hybridní obvod, v těch „namakanějších“ případech procesor. Jeho oprava a naprogramování je oříškem pro nejednoho elektroopraváře.

Zesilovač může umět i něco navíc. A tady dochází na lámaní chleba, protože funkce navíc, nejsou vidět a prodejci mnohdy o nich ani nevědí. Více se dozvíte u výrobců, kteří své zesilovače znají a poskytnou maximální informační servis. Co tedy zesilovače mohou skrývat za další funkce? Tou první funkcí, je limiter. Jedná se o část vst. obvodů, které signál na dané velikosti omezí a zabrání tak přebuzení zesilovače. Tady hodně záleží na tom, jak kvalitně je navržen a nastaven. Dokonce ty lepší jsou spíše kompresory, protože začnou limitovat pozvolně. Další obvodovou funkcí bývá subsonic filtr. U klasických zesilovačů je řešen jako dolní propust relativně na nízkých kmitočtech a zabraňuje pronikání nežádoucích signálů do vst. Části zesilovače. U modelů pro plošné ozvučení tento filtr bývá klidně nastaven na 40 Hz a je dost důležitý pro velmi rozlehlá vedení tohoto plošného ozvučení. Gain lift nebo také earth lift oceníte, když budete mít problémy se zemní smyčkou, která se projevuje brumem. Dělává se to formou zapojení odporu mezi výkonovou signální a ochrannou zemí a také tomu pomáhá střídavé propojení zemí přes kondenzátor. Malé věci s velkým praktickým dopadem.

Podstatnou vlastností, podle které zesilovače dělíme je jejich typ zapojení, neboli třída provozu. Nebudeme to zde rozebírat podrobně, ale abyste byli o něco chytřejší, tak jenom ve stručnosti: Třída A – má nastavený velmi vysoký tzv. klidový proud, velmi nízké zkreslení, menší výkon, horší účinnost, hřeje. Hodí se pro hifi a „highend“ aplikace. Třída AA – výstupní zesilovač pracuje ve třídě A a je napájen zdrojem –malého napětí, který je plovoucí a je posouván zesilovačem pracujícím ve třídě B Třída AB – klidový proud už není tak velký, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost dobrá 50 – 60%, zkreslení průměrné, profesionální použití, i velké výkony Třída B – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost lepší, zkreslení větší, profesionální použití Třída C – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, nastavení až do saturace tranzistorů, velké zkreslení, pro velké výkony, vysílací technika Třída D – převod signálu na pulzně šířkovou modulaci PWM na výstupu, velmi vysoká účinnost 80 – 90%, velké výkony, průměrné zkreslení, pro profesionální použití i průmysl, horší elektromagnetická kompatibilita Třída G – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle skokově zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, větší zkreslení špiček, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída H – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle plynule zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, menší zkreslení špiček než u G, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída T – třída D kde společnost Tripath Technology Inc. mění nejenom střídu PWM modulace, ale i nosný kmitočet. V našem případě budeme pravděpodobně pořizovat zesilovače ve třídě AB , horší B anebo lepší a modernější D, či T. Jak již bylo zmíněno výše, pozor, mnoho prodejců vydává G a H za zesilovače ve třídě D a jejich zvuk i parametry jsou tak horší. Od těchto prodejců doporučuji nic nenakupovat, protože Vás záměrně klamou!

U nás můžete zaplatit jednoduše vaši internet bankou nebo kartou.