Plošné, instal. ozvučení / Koncové zesilovače

Jak plošné, instal. ozvučení / koncové zesilovače fungují?

Podstatnou vlastností, podle které zesilovače dělíme je jejich typ zapojení, neboli třída provozu. Nebudeme to zde rozebírat podrobně, ale abyste byli o něco chytřejší, tak jenom ve stručnosti: Třída A – má nastavený velmi vysoký tzv. klidový proud, velmi nízké zkreslení, menší výkon, horší účinnost, hřeje. Hodí se pro hifi a „highend“ aplikace. Třída AA – výstupní zesilovač pracuje ve třídě A a je napájen zdrojem –malého napětí, který je plovoucí a je posouván zesilovačem pracujícím ve třídě B Třída AB – klidový proud už není tak velký, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost dobrá 50 – 60%, zkreslení průměrné, profesionální použití, i velké výkony Třída B – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, účinnost lepší, zkreslení větší, profesionální použití Třída C – bez klidového proudu, komplementární dvojice tranzistorů, nastavení až do saturace tranzistorů, velké zkreslení, pro velké výkony, vysílací technika Třída D – převod signálu na pulzně šířkovou modulaci PWM na výstupu, velmi vysoká účinnost 80 – 90%, velké výkony, průměrné zkreslení, pro profesionální použití i průmysl, horší elektromagnetická kompatibilita Třída G – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle skokově zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, větší zkreslení špiček, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída H – obvykle AB doplněná o řízení zdrojové části – při špičkách se uměle plynule zvedne napájení koncového stupně, průměrná účinnost, menší zkreslení špiček než u G, dost často bývá klamavě vydávána o podstatně lepší třídu D Třída T – třída D kde společnost Tripath Technology Inc. mění nejenom střídu PWM modulace, ale i nosný kmitočet. V našem případě budeme pravděpodobně pořizovat zesilovače ve třídě AB , horší B anebo lepší a modernější D, či T. Jak již bylo zmíněno výše, pozor, mnoho prodejců vydává G a H za zesilovače ve třídě D a jejich zvuk i parametry jsou tak horší. Od těchto prodejců doporučuji nic nenakupovat, protože Vás záměrně klamou!

Nic není tak diskutovaným tématem jako vnitřní konstrukce zesilovače. Ano, vždyť právě tato bude mít největší vliv na výsledný zvuk a výdrž zesilovače. Na druhou stranu budete mít velké problémy se vnitřní konstrukce dopídit, neboť většina prodejců jsou jen prodejci a většinou neprofesionálové, kteří elektřině zrovna nerozumějí. Lépe na tom dopadnete u výrobců, kteří své zesilovače znají a poskytnou maximální informační servis.

To, jaké zapojení zesilovač zvládne, napovídá o jeho koncepci a robustnosti. Dobrý zesilovač zvládá více režimů – stereo, paralel, bridge a dokonce i 2+1. Krásně je to vidět v tomto návodu k použití. Režim stereo – Jedná se o nejběžnější stereofonní zapojení. Reprosoustavy jsou připojeny prostřednictvím pinů 1+ a 1– na oba výst. konektory Speacon. Zesilovač budíme do obou kanálů. Režim paralel – Jedná se o monofonní zapojení, kdy připojujeme jednu reprosoustavu (např. subwoofer) na výstupní konektor označený paralel nebo bridge. Režim, co do použití je hodně podobný můstkovému bridge, s tím rozdílem, že kanály jsou spojeny paralelně a že toto zapojení dovoluje zatížit zesilovač i velmi malou impedanci.. Zesilovač budíme pouze do jednoho kanálu. Režim bridge – Klasický tzv. můstkový režim, kdy jednu reprosoustavu opět zapojujeme na výstupní konektor bridge, a zesilovač budíme do jednoho kanálu Režim 2+1 – Speciální režim, který kombinuje dvě reprosoustavy zapojené stereofonně na kanály A a B + obvykle subwoofer zapojený na bridge výstup. Tuto variantu dovolují např. tyto powermixy. Co to znamená pro vaši praxi? Kvalitní zesilovače toho umí hodně. Pokud tedy narazíte na ty jednodušší, které umí jen stereo a bridge režim, doporučuji nekupovat, protože vypovídají o nedokonalé robustnosti. Jednodušeji řečeno, kvalitně navržený a robustní zesilovač dokáže být zapojen v různých režimech a to i s nízkou zatěžovací impedancí.

Poslední mouchou je, jak výbava zesilovacích modulů je provedena mechanicky. Podstatné při výrobě je všechny součástky podlepovat a vše co je vyvedeno na čelní panel modulu, hermeticky uzavřít, protože toto právě bývá zdrojem nežádoucích pazvuků. Takto poznáte kvalitně vyrobený zesilovací modul v aktivní reprosoustavě.

Uživatele zesilovače bych tak rozdělil do pěti skupin: a) Hfiisté – ti požadují obvykle klasický zesilovač HiFi, kde nejde o výkon, ale o nízké zkreslení. Potřebují, aby to hrálo kvalitně a nepotřebují, aby to mělo šílenou výkonovou rezervu. Nebudou to dávat do žádných stojanů, jen to postaví na další kus jejich audio techniky. b) Highendisté – pominu-li to, že ono „High End“ ve skutečností znamená úplně něco jiného, než jak se dnes míní, je to zajímavá skupina lidí, pravděpodobně, promiňte mi to, z jiné planety. Pro ně fyzika neplatí, zesilovač musí mít chromovaný kryt, musí být ve třídě A, čím víc topí tím lépe a pokud z něho čouhají elektronky, je vyhráno, koupě je na spadnutí :-). c) Videočumilové – nechtějí ani tak zesilovač, jako spíše receiver, který umí dekódovat všechny ty Dolby Digital, AC3 atd a mají řadu funkcí. Obvykle přes ně „teče“ i video. Samotné zesilovače jsou ve třídě AB, dosahují výkonů kolem 5×100 W a ty značkové a dražší bývají vcelku zdařile konstruovány. Ani ti neinstalují přístroje do racku, ale jen pokládají na další audio/video elektroniku. d) DJ a muzikanti – mohli by se ještě rozdělit na neslyšící – šetřící a na slyšící – požadující kvalitu. Zatímco ti první „jdou“ po výkonu a vzhledu zesilovače a nechají se obalamutit čínskými názvy „American XY“, ti druzí už nad věcí přemýšlejí a zajímají se o vnitřní konstrukci a výbavu. Obě skupiny zesilovač dávají do racku a např. od Dexonu používají tyto typy. e) Elektrikáři – opomíjená skupina těch, kteří řeší plošné ozvučení budou i exteriérů a tudíž potřebují jak dostatek výkonové rezervy, tak i robustnost a dlouhodobou spolehlivost bez obsluhy a také i vysokoimpedanční 100 V výstup. Pro ně Dexon nabízí tyto robustní typy. Do které skupiny se zařadíte vy? My se zde budeme věnovat DJ, muzikantům a elektrikářům, kteří jsou valnou většinou našich uživatelů. Pro ně společně platí, že jednak zesilovač bude umístěn v racku a tak musí být vybaven danými instalačními prvky a madly, a že jednak je zajímají nejenom parametry, ale taktéž i konstrukce a výbava.

Zesilovač může umět i něco navíc. A tady dochází na lámaní chleba, protože funkce navíc, nejsou vidět a prodejci mnohdy o nich ani nevědí. Více se dozvíte u výrobců, kteří své zesilovače znají a poskytnou maximální informační servis. Co tedy zesilovače mohou skrývat za další funkce? Tou první funkcí, je limiter. Jedná se o část vst. obvodů, které signál na dané velikosti omezí a zabrání tak přebuzení zesilovače. Tady hodně záleží na tom, jak kvalitně je navržen a nastaven. Dokonce ty lepší jsou spíše kompresory, protože začnou limitovat pozvolně. Další obvodovou funkcí bývá subsonic filtr. U klasických zesilovačů je řešen jako dolní propust relativně na nízkých kmitočtech a zabraňuje pronikání nežádoucích signálů do vst. Části zesilovače. U modelů pro plošné ozvučení tento filtr bývá klidně nastaven na 40 Hz a je dost důležitý pro velmi rozlehlá vedení tohoto plošného ozvučení. Gain lift nebo také earth lift oceníte, když budete mít problémy se zemní smyčkou, která se projevuje brumem. Dělává se to formou zapojení odporu mezi výkonovou signální a ochrannou zemí a také tomu pomáhá střídavé propojení zemí přes kondenzátor. Malé věci s velkým praktickým dopadem.

Jak již bylo řečeno, hodně důležité je napájení, o tom se dočtete všude. Opomíjenou charakteristikou ale je proudový náraz do sítě při zapnutí do zesilovače. Výkonné zesilovače, jako je Dexon DPA 1500 se s tím docela trápily a dokážou zacvičit i s 16 A jističem. Ale i to jsme vyřešili – tzv. soft startem.

Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude zesilovač hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá –3 dB. Většina zesilovačů dosahuje 20 – 20 000 Hz zcela s přehledem. Vstupní citlivost – obvykle 0 dBm = 1,55 V = ± 0,707 V ef. symetricky. Říká, jak velký signál nutno přivést na vstup, abychom dosáhli maximálního výkonu při daném zkreslení v daném pásmu. Profesionální zesilovače dovolují symetrické i nesymetrické připojení. Výhodou toho symetrického je větší odolnost proti rušení a brumům. Zkreslení THD+N – hodně laicky řečeno, udává, jak moc přivedená sinusovka bude zdeformovaná i za přispění šumu zesilovače Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek. Odstup S/N – určuje v dB hodnotu odstupu signálu od šumu. Odstup L/R – určuje v dB odstup kanálů od sebe. Rychlost přeběhu SR – udává se ve V/us a napovídá o tom, jak velkou změnu výstupního napětí provede za co nejmenší časový úsek. Takže údaj hodnotící – „silně“ a „rychle“. Tlumení Damping – s ohledem na výkon a frekvenční pásmo určuje, jak nízká je výstupní impedance zesilovače. To je dost důležitý údaj, protože opravdu nízkou vyžadují reprosoustavy. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, elektroniky a součástek.

Koukněme se na netypické zesilovače – moduly zesilovačů v aktivních reprosoustavách. V podstatě i pro ně platí to, co pro klasické zesilovače a to, o čem jsem již zde psal. Zvláště u zesilovacích modulů je potřeba dbát obezřetnosti při jeho robustnosti a chlazení. Velikost chladiče a především velikost samotného zesilovacího modulu opět ukazuje na poctivost výrobce. Tak např. náš zesilovací modul Dexon ZS 401 váží 11 kg! Tato robustnost modulu v podstatě udává reálnou „výdrž“ reprosoustavy a především její reálnou zatížitelnost.

U nás můžete zaplatit jednoduše vaši internet bankou nebo kartou.