SC 20AH reentrantní reproduktor

Stručný popis: 15 W / 100 V, 300 – 10 000 Hz, 113 dB

Vhodné pro: ozvučení skladu, výroby, parkoviště, hřišť, exteriérů, obecní rozhlasy, dlouhé plochy

 

Kat. č.: 21 664

Cena: 990,00 Kč s DPH Skladem: 

Objednat:  ks

Chcete s výrobkem poradit?
Zdarma získáváte tyto služby
Doporučit výrobek

Jak plošné, instal. ozvučení / reentrantní reproduktory fungují?

Co ta impedance? Opět poučka – reproduktorová síť má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. Stejné to je i u vysokoimpe­dančních 100 V režimu. Postupujeme-li tak, že sečteme výkon převodních transformátorů, přidáme rezervu a podle toho „o něco více“ zvolíme výkon ústředny, máme automaticky zajištěno, že impedance připojené sítě, která může být 3 kOhmy ale i 25 Ω, bude vyšší než min. vyžadovaná ústřednou.

Je jasné, že „kulatým a zaobleným“ interiérům budeme vybírat také zaoblené reprosoustavy, např. model DEXON SP 512, do interiérů, kde je k dispozici na stěnách málo místa, spíše plytší modely, např. DEXON ARS 350 a do interiérů „hranatých“ a „technických“ vybereme hranatější modely, např. DEXON ARS 323.

Zajímavé je také posuzovat použitou membránu reproduktoru. Nejlepší reproduktory ji mívají kevlarovou, ty normální naopak „jen“ z grafitovaného papíru. Pokud má být reproduktor vlhkuodolný, používá se na membránu polypropylen.

Samotnou kapitolou pro sebe je způsob instalace reprosoustavy. Asi nás ihned napadne, že přeci „bedýnky“ můžeme věšet na zeď na háček či kloubový držák, nebo je vestavovat do podhledu pomocí šroubků či samozatahovacích klapek. Ano, máte pravdu. Tak nějak to je. Ale jenom montážní firmy, které instalují stovky reproduktorů a reprosoustav, po delší době ocení finesy, jež instalaci ulehčují. A tam se poznají kvalitní výrobky. Základní způsoby instalace jsou: 1. závěs – obvykle háček na zadní straně. Pozor na možnost skrýt přívodní vodiče do útrob reprosoustavy, jinak reprosoustava odstává. Příkladem je DEXON ARS 323 a DEXON SPT 631. 2. konzola – uzpůsobený kloubový držák, který umožňuje naklánění i natáčení. Pozor na kvalitní aretaci. Příkladem je DEXON SP 412 3. šroubky – jsou bohužel na čelní straně vidět. Doporučujeme zatírat barvou koše. Příkladem jsou reproduktory do koupelen. 4. pružiny – používají se obvykle u podhledových reproduktorů, které tak nemají žádný viditelný montážní prvek. 5. samozatahovací klapky – mají je reproduktory pro vestavbu do sádrokartonu. Opět není vidět žádný montážní prvek. Reproduktor se dotáhne důmyslným mechanismem.

Výběr reprosoustav podle směrovosti. Bylo řečeno, že nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Správná volba reprosoustav podle směrovosti je opravdu hodně důležitá. Např., vybereme-li do široka hrající reprosoustavu tam kde potřebujeme naopak směrovat, potkají nás problémy s nedostatečnou hlasitostí anebo problémy s vazbami a ozvěnami. Dnes moderní tvary reprosoustav, třeba u DEXON SP 402 způsobují vyzařování do větší šířky. Je to dáno tvarem ozvučnice, kdy jsou reproduktory jednoduše nasměrovány do boků. Ozvučování do šířky je typické pro ozvučení rozlehlých prostor, hal, aul, náměstí a pod. Proto využíváme fyzické podstaty šíření zvuku u sloupových reprosoustav. Naopak úzké směrování, za účelem ozvučení do větší dálky, se děje u zvukových projektorů a reentrantních reproduktorů (tlampačů). . Zajímavým řešením, které stojí za zmínku, je řešení reprodukce u závěsných (kulových) reprosoustav, kde jsou vyzařovací charakteristiky vlastně převrácené a může se využít i odrazu zvukové vlny přímo v ozvučnici. Ať už je směrovost reprosoustavy jakákoli, připomínám závěrem, že důležité je, aby právě tyto reprosoustavy měly instalovány konzolu, abychom směrovosti mohli nejlépe využít a reprosoustavu si tak „dosměrovat“ patřičným, žádoucím směrem.

Požární odolnost reproduktorů a její řešení Musíme zmínit ještě tzv. protipožární odolnost, která s evakuací nemusí vůbec souviset. Tuto odolnost řeší norma ČSN 73 0802 – požární bezpečnost staveb. Představte si požárně odolný strop nebo stěnu. Vyvrtáním otvoru a vestavbou reproduktoru tuto odolnost porušíte. Požární technik se bude automaticky ptát, jakou požární odolnost reproduktor má a jak můžete toto dokumentově doložit. A je problém. Zajistit, aby reproduktor měl určitou požární odolnost sice můžeme ocelovým krytem, ale velkou komplikací je toto certifikovat, neboť zkoušky musí být provedeny přesně stejně, přesně stejně pro daný typ materiálu stěny, jeho polohy a tloušťky, včetně konstrukce. A to je případ od případu jiné. Proto řešením je za reproduktorem vyrobit „budku“ ze stejného materiálu, z jakého je ona stěna. Požární odolnost stropu či stěny tak nebude porušena.

Jako první, když se Vás zeptáme na parametry reprosoustavy, vás napadne asi výkon a impedance, že? Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I reprosoustavy pro plošné ozvučení DEXON jsou měřeny v Rms. No jo, ale kolik obecně? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 100 W, reprosoustavy by měly mít 100 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebudeme rozhlasovou ústřednu zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 100 W ústřednu klidně můžete dovolit 60 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je. Jak tedy potřebný výkon určit? Musíme si uvědomit, že se jedná o transformátorovou koncepci připojení reprosoustav, tedy pokud hovoříme o vysokoimpedančním 100 V režimu. Nesčítáme tak výkony reprosoustav, ale výkony vestavěných převodních transformátorů (obvykle 6, 10 nebo 25 W). K tomu všem připočítáváme cca 10% výkonovou rezervu.

Rozhodneme-li se pro reprosoustavy z plastu, měli bychom požadovat tzv. ABS plast, který se vyrábí jinou metodou než běžný PVC nebo polystyren a tudíž i jeho vlastnosti jsou, co se týče barevné a tvarové stálosti, mnohem lepší. Právě tyto vlastnosti oceníme po létech, kdy jsou tyto změny krásně vidět. Budeme-li se zabývat vhodnými tvary reprosoustav, je nutné stále mít na paměti, jak interiér má ve své finální podobě vypadat. Je to záležitost víceméně designová a tak je nutné zapojit „umělecké“ myšlení a tvořivost.

Co znamenají ty ostatní parametry? Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB. Čím větší Ø středobasového reproduktoru, tím jsou větší šance, aby reproduktor hrál lépe nižší kmitočty. Dále připomínám, že v plošném ozvučení se záměrně přenášené frekvenční pásmo zdola i shora omezuje kvůli srozumitelnosti. Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu. Pozor na laický přístup, kdy „silné“ neznamená citlivé. Dále pozor na fakt, že většina výrobců u reprosoustav, které jsou určené pro 100 V rozvod a mají tak převodní transformátor, udává citlivost, jakoby tam transformátor nebyl vřazen. Dexon udává reálnou hodnotu s vřazeným transformátorem, která je samozřejmě nižší, než kdyby tam nebyl. Posledním omylem, nebo lépe „trikem“ výrobců je záměrná záměna citlivosti a SPL. Citlivost určuje účinnost reproduktoru, SPL určuje jak velká hladina zvuku bude, když přivedeme max. výkon na reproduktor. Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky. Směrovost, vyzařovací úhel – udává do jaké šířky, a to v horizontální i vertikální rovině (tedy dvě hodnoty) reproduktor vyzařuje. Nelze říci co je lepší. Někdy potřebujeme zvuk úzce směrovat, někdy zase více hrát do „šířky“. Podrobeněji to rozebereme v dalším oddíle. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů. Ale pozor u podhledových reproduktorů. Příliš těžké reproduktory není možné instalovat do podhledů z minerálních panelů, protože tyto je neudrží.

Zvolené reprosoustavy se musí líbit a musí vzhledově do interiéru zapadat. To je ale dost často problém. Na jedné straně máme fyziku a skoro vždy omezené finance, na druhé chceme něco luxusně a příjemně vypadajícího. A do toho všeho se ještě plete akustika prostor. A když máme tu největší smůlu, začnou se do toho všeho plést památkáři. Jak tedy se vzhledem nakládat? Zastavme se nejprve u materiálů. Dřevo je dřevo, ale bohužel se nehodí do venkovních prostor, proto jsou exteriéry odsouzeny na reprosoustavy plastové nebo hliníkové. Je zajímavé, že akusticky, např. při posuzování reentrantních reproduktorů, viz. další odstavce, se hliník akusticky „tváří“ lépe, než plast, a proto jsou takové reproduktory obvykle i dražší. Krásně je to vidět na těchto reentrantních reproduktorech (tlampačích), nebo zvukových projektorech.

Evakuační verze reproduktorů Na začátek, pro ty z Vás, kteří se v problematice evakuačních rozhlasů nevyznáte, doporučuji tento odkaz. Proč to všechno? Protože norma, která je pro řešení evakuačních (také řečeno domácích, požárních) rozhlasů závazná, hovoří jasně: Nesmí dojít ke ztrátě pokrytí signálem. Jinak řečeno, reproduktory musí být v případě „Nouzových zvukových systémů“ (evakuační rozhlas) vyrobeny v souladu s ČSN EN 60 849. tato norma ale bude brzy nahrazena, nebo už je, pokud tyto řádky čtete po roce 2011, novou normou a sice ČSN EN 54–16 a ČSN EN 54–24. Jak tedy zajistit, aby nedošlo v dané zóně ke ztrátě pokrytí zvukovým signálem, aby porucha jednoho reproduktoru nezpůsobila výpadek celé zóny nebo systému, aby lidé v objektu vůbec zvukové instrukce mohli slyšet? Jsou dva přístupy: a) reproduktorovou síť rozdělíme na více podzón, tak aby při výpadku jedné, bylo stále slyšet z té druhé b) anebo jinak musíme zajistit, aby výpadek jednoho reproduktoru nezpůsobil výpadek celkový. V praxi se aplikují oba dva případy. Bod a) je záležitosti návrhu a projektu. Bod b) je záležitosti technické konstrukce použitých reproduktorů. A to se provádí takto: Reproduktor nesmí např. zkratovat linku. To se může např. stát v případě ohně – zvýšení teploty okolí; proto při t > 130°C (obvykle) reproduktor odpojí tepelná pojistka. Raději ať nehraje, než aby způsobil celkovou závadu.; dále je použita teflonová izolace vodičů a keramická připojovací svorkovnice, to proto, aby i mimo pojistku (před ní) nemohlo dojit ke zkratu;

Když už máme téměř vybráno, posoudíme, jak reprosoustava vypadá z různých úhlů pohledu. Položíme si otázky: Nejsou vidět připojovací vodiče? Není vidět držák reprosoustavy? Je krycí mřížka dostatečně neprůhledná? Nejsou vidět jiné montážní prvky (šroubky…)? Nezakrývá reprosoustava výhled nebo něco důležitého v prostoru (nápisy, okno…)? Není reprosoustava příliš nápadná?

U nás můžete zaplatit jednoduše vaši internet bankou nebo kartou.