Stránka nebyla nalezena

Jak profesionální technika / reprosoustavy fungují?

Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. Pozor také dávejte na bridge režimy zesilovačů, kde je impedance vždy reprobedny jasně stanovená a kterou nesmíte podkročit, tam může jít zesilovači o život.

Ptejte se na kvalitu reprobedny. Je to samovýroba? Je to produkt od nějakého nadšence, který se vydává za výrobce? Vyrábí ten výrobce i něco jiného? Jak to vypadá? Jak jsou jiní s tím spokojeni? Všechny tyto otázky se Vám budou honit hlavou a prodavač Vám ochotně na vše odpoví „pozitivně“. Bodejť by ne, chce prodat. A hlavně chce prodat to, z čeho má největší zisk a co mu nejdéle leží na skladě. Z toho vyplývá – předražené a nekvalitní věci. Na Vás je, zda těmto kecům uvěříte, reprobedny anebo se necháte poučit, třeba tímto seriálem, a bedýnku si „proklepnete“ sami. Třeba Vám k tomu pomůže také tento článek, kde se věnujeme konstrukci reprosoustav.

Jsou konstrukční, či řekněme obvodové vychytávky, které jen pár reprosoustav dělají nejlepšími. Klasikou jsou ochrany reproduktorů. Obvykle se chrání výškové. Ale jde o to, jak. Standardem je žárovka, ale profíci používají tranzistorové ochrany i v pasivních modelech. Stejně jako to děláme my u naši série Dexon BC. reprobedny Samozřejmě, že i aktivní modely mají ochrany, ty lepší navíc dvojnásobné, tzn. v zesilovači a pak ještě před samotným reproduktorem. Praktickou vychytávkou jsou vstupní paralelní konektory na odchod na další reprosoustavu. Pokud má reprosoustava jen jeden vstupní konektor, opět někdo šetřil.

Jednoznačně musím říci, že kombinace dobrá pasivní reprosoustava, např. Dexon BC 1200 + kvalitní zesilovač, např. Dexon DAP 1000 bude vždycky hrát lépe, než kompaktní aktivní reprosoustava. Má to ale své nevýhody a těmi jsou vyšší pořizovací náklady a nutnost zapojovat a převážet docela dost kil. A tady pozor, jeden z jiných seriálů je věnován zesilovačům. Nenechejte se napálit zesilovači, které jsou aktivní reproduktory až podezřele reprobedny lehké, a které by se Vám tak hodily do tohoto „pasivního“ krámu.

Zajímavé je zapřemýšlet nad tvarem ozvučnice. Je jasné, že požadujeme její robustnost, ale mnoho výrobců už i pomyslelo na to, že chudáci muzikanti a zvukaři musí vozit a nakládat, proto také přecházejí reprobedny na praktičtější zkosený tvar. Ten má ale i druhý důvod a sice, že aktivní reproduktory reprosoustavu můžeme položit naležato aktivní reproduktory na zem a rázem máme odposlech. Je to hodně dobrá praktická vychytávka. Zespodu (nebo z vrchu v případě subwooferu) ještě reprosoustava musí mít zabudované hnízdo pro stojan, to abychom ji mohli dát výše, mírně nad obecenstvo.

Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I reprosoustavy série Dexon BC jsou měřeny v Rms. No jo, ale kolik? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 200 W, reprosoustavy by měly mít 200 W rms a více. To je sice pravda, reprobedny ale v praxi nebudete zesilovač zcela jistě pouštět naplno, a tak si na 200 W zesilovač klidně můžete dovolit 150 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je. Pozor – to opravdu platí jen pro „normální, slyšící“ muzikanty a zvukaře. Pro kluby a DJ, kteří, promiňte mi to, jsou mírně nahluchlí, patří pravý opak – výkon reprosoustavy musí být mnohem vyšší než zesilovače. Aktivní reproduktorech.

Laici se vždy pozastavují nad tím, zda reprosoustava reprobedna má bassreflexový nátrubek. Jakoby v jejich očích tyto byly důkazem nějaké kvality, i když musím uznat, že v 99% případů je dnes již tento „výduch“, jak někteří říkají, osazen. Je to jen otázka ladění a chování reprosoustavy na basech. S laděním ještě souvisí jeden mýtus. Češi jsou národ kutilů a v branži reprosoustav to platí dvojnásob. A zejména u subwooferů. Nechápu kolik už teď existuje „stavitelů“ všemožných šneků, turbo basů, „V“-boxů apod. Když vidím v TV Czechtech, usmívám se nad tím, co všechno jsou lidé schopni postavit, bez znalosti fyziky a teorie. A taky že to nikomu nehraje. Jenom hučí. Proto mé varování: Jakmile uslyšíte, že někdo vestavěl aktivní reproduktory do návrhu příliš složitého (tím myslím ty výše popsané) subwooferu, vůbec to nepočítal, nenavrhoval, tak rychle pryč od něj. Opravdu to nemůže hrát. Reprobedny. Opravdu nejde jen tak strčit reproduktory do „šneku“ a věřit tomu že to hraje. A to tvrdí mnozí výrobci i prodejci. Takový dělaný subwoofer bych si nekoupil. Bude to bučák a ne subwoofer. Dobrý subwoofer vypadá třeba takto.

Co znamenají ty ostatní parametry? Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB. Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu reprobedny hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu. Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky. Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat. Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů. Ale mezi námi – parametry jsou jedna věc, a zvukový pocit věc druhá. Nakupujte ušima!

První rozhodnutí, které musíte učinit, bude, zda pořídit kombinaci pasivní reprosoustava + zesilovač anebo místo toho kompaktní aktivní reprosoustavu. Na internetu a v různých průvodcích najdete reprobedny docela pěkná konstatování faktů, co je co, jak to funguje, ale nikdo nějak nechce prozradit ona úskalí a především výhody a nevýhody pro praxi. aktivní reproduktory

Každý reproduktor v reprosoustavě reprobedně „umí“ zahrát jen určité pásmo kmitočtů, a tak je blbost např. na výškový reproduktor přivádět basy. Aby se toto nestávalo, používá se výhybka. Tady panuje docela slušný mýtus, že čím více pásem reprosoustava má, tím lépe. A tak jste nakonec v obchodě ohromeni počtem reproduktorů a říkáte si, to musí hrát suprově. Ale je to opravdu mýlka, celá řada „jenom“ dvoupásmových reprosoustav zahrají daleko lépe než reprosoustavy jenom na oko. Jaké výškové reproduktory? Piezo výškáče? Nebrat. Jejich zvuk je otřesný. Mnohem kvalitnější jsou tzv. tlakové výškové aktivní reproduktory repráky anebo jejich ekvivalenty složené z tzv. kompresních driverů a zvukovodu. Pokud byste ale narazili na něco takového, což je první planárně záhybový reproduktor na světě, který předčí opravdu všechny dosavadní výškové reproduktory, tak vězte, že taková reprosoustava bude asi hodně kvalitní. Co basové reproduktory? Jejich dalším měřítkem je jejich velikost. Jak již bylo řečeno nesčetněkrát, fyzika stále ještě platí, a tak po malých reproduktorech nečekejte zázračný zvuk na basech, kde se objem reprosoustavy a velikost membrány uplatňuje nejvíce. Pozor, ale čím větší membrána, tím hůře reprobedna „hraje“ na středech a směruje.

Co by Vás mělo při nákupu odradit: Rreprosoustavy co duní a nejsou robustní; reprosoustavy s nízkou citlivostí po zahřátí reproduktorů; reprosoustavy, u kterých výrobce omylem udává maxSPL; reprosoustavy s piezo reproduktory; reprosoustavy s laciným vzhledem a amatérskou konstrukcí; nenavrhované šneky a podobné subwoofery typu „mám plán a něco v tom je vestavěno“; reprosoustavy reprobedny s podezřele nízkou cenou; reprosoustavy s přemrštěnými výkony a citlivostmi; reprosoustavy, které jsou malé, ale parametrově by se jednalo o fyzikální zázrak